V lednu a v únoru 2024 jsem se znovu utkal se zimním městem. Připravil jsem pro Martijana další kus velké mapy pro Liberec City Race. Nově jsem zmapoval bizarní území kolem nádraží, kolejiště za spalovnou a místa kolem dálničního průtahu včetně několika skládek pod osprejovanými mosty. Nalepil a aktualizoval jsem pak ještě část kolem atletického stadionu, kterou před časem udělal Matěj Burda a bylo potřeba aktualizovat její symbolset.
Sprintovka je žrout času. Udělat „jen tak“, „nějak rychle“ apod. moc nejde. Resp. možná jde, ale když pak dojde na editaci, napojení, udělá se vám v lepším případě zle, v horším vznikne problém. Potíž není v tom, jak situaci zjednodušit a interpretovat, ale v tom, že každá čára stejně nakonec musí někam vést a někdo ji musí nakreslit. A těch čar je v mapě strašně moc. Město je vlastně dost velký opruz. Není to moc tvůrčí mapování, spíš nádeničina. Technických míst není mnoho, většinu tvoří hlušina, masa, která je základem mapy. Ve městě není kde spočnout, kde se najíst, kam si odskočit. Lidé na vás koukají. Je to specifické mapování. Hodně věcí jde udělat od stolu, ze streetview, jenže pak je stejně třeba jít na místo a vlézt někomu až pod nos, abyste zjistitli, kudy to jde a kudy už ne, kam až doopravdy to něco vede a kde přesně to končí. A to ze streetview většinou zjistit nejde. Přesto všechno mě rozšiřování obří sprintové mapy Liberce baví. Je to svým způsobem fasinující dílo – teda až na ty úmorné editace. A obdivuji Martijana za tu energii, vůli a úsilí, kterým dotáhl mapu až do dnešního stavu, kdy už v té ploše začíná být hodně zajímavá.